Lze zaplevelit plevel?

úterý 1. březen 2011 09:38

K článku Jana Rovenského o „zaplevelení“ ministerstva zahraničí politiky (Novinky.cz, 28.2.2011)

Zatímco živnostník nebo zaměstnanec v soukromém sektoru je vystaven nemilosrdnému působení trhu a o svou obživu nebo zaměstnání může snadno přijít, má mít většina státních zaměstnanců ze zákona zajištěnu existenční jistotu. Tyto „extra buřty“ najdeme pod záminkou nezávislosti justice např. u doživotně jmenovaných soudců. Z úcty k akademické svobodě máme víceméně doživotně zajištěné vědce i pavědce na silně přemnožených vysokých školách a ve „veřejných výzkumných institucích“. Doživotně jsou zajištěni i notáři a pod neurčitým heslem „odpolitizování státní správy“ mají být zajištěni od 1. ledna 2012 i státní úředníci. Byl sepsán a schválen rozsahem i obsahem těžko uvěřitelný „zákon o státní službě“ čítající 254 (!) paragrafů. Podnět ke vzniku této hrůzy dala Evropská komise - pramáti všech parazitních nadprůměrně placených byrokratů. Zákon o státní službě je zákonem o ztížení přístupu k profesi úředníka, je zkrátka ochranářským kodexem pro dosavadní vyvolené. 

Na tento zákon, kterým se zavádí např. i tak bizarní instituce jako je „Generální ředitelství státní služby“, nechává odvolávat nejmenované zdroje z ministerstva zahraničních věcí pan Rovenský na stránkách novinky.cz (28.2.2011). Pod titulkem „Vysloužilí politici zaplevelují ministerstvo zahraničí a zabírají místa diplomatům“ si úředníci MZV, kteří si nechávají honosně říkat „diplomaté“, stěžují, že jim do zelí lezou „politici“. V textu je citován ministr Schwarzenberg, který prý neví, že by vysloužilí politici odcházeli do jiných resortů. Všichni prý chtějí být diplomaty. Schwarzenbergova nevědomost se v kontextu tohoto „p.r.“-článku jeví jako účelová lež. Existují desítky či spíše stovky případů, kdy politik z veřejné funkce odchází jinam do výkonné sféry, aniž by nutně musel mířit na ministerstvo zahraničních věcí. Např. bývalý hejtman pardubického kraje Ivo Toman po prohře ODS v krajských volbách odešel na ministerstvo dopravy. Obdobně bývalý náměstek primátora města Pardubic, pan Koláček, odešel na ministerstvo pro místní rozvoj. A takové případy najdeme v každém větším městě a v každém kraji. 

Autor článku se dopouští další manipulace také tím, že řadí úředníky z kanceláře bývalého presidenta Havla mezi politiky. Tito lidé nikdy nekandidovali do významnějších veřejných funkcí, neúčastnili se volebních kampaní, pouze vyměnili jedno úřednické místo za druhé. Ve skutečnosti je to výsadek tzv. pravdolásky do diplomacie, nikoli invaze politiků. Havlovská pravdoláska ostatně hlásá „nepolitickou politiku“. Sem koneckonců dobře zapadá i Rovenského článek, když líčí politiky jako parazity, kteří „zabírají místo“ a „zaplevelují“. Komu ale zabírají pracovní úřednická místa? Nezřídka těm, kteří ona místa zdědili z předchozího režimu, nebo ambiciózním mládežníkům, kteří se s diplomem z „prestižních zahraničních univerzit“ oněch míst dožadují. A na „politiky“ mají klacek v podobě tzv. služebního zákona a ještě si objednávají drzé články o zaplevelování. Sociolog Jan Keller v knize „Tři sociální světy“ tyto postupy popisuje a nazývá je uzurpátorskou strategií profesních skupin. 

Zákon o státní službě je největším tuzemským legislativním plevelem, jehož účelem je zachránit pohodlnou existenci byrokratického plevelu na úřadech. Takové plevelové společenstvo se již dál zaplevelit nedá, rozhodně ne vysloužilými politiky. Ti se totiž museli o svoje zvolení snažit a pracovat ve volebních kampaních, zatímco úřednický plevel nerušeně vegetoval a dál se semenil v klidných kancelářích za více než dobré peníze na úřadech tuzemských a zejména evropských. Existuje však určitá, byť velmi malá naděje, že se poslanci v současné sněmovně zejména po posledních volbách uvědomí své vlastní ohrožení a sprostý ochranářský zákon o státní službě zruší nebo jeho účinnost znovu odloží.

 

Pavel Křivka

Pavel Křivka

Pavel Křivka

Píši zejména o politice, o tzv. výzvách 21. století, o svobodě jednotlivce a jeho možnostech mluvit do politiky, někdy též speciálně o problematice péče o životní prostředí a o rostlinách.

Pokládám se za amatérského botanika a politika. V letech 2003-2009 jsem byl členem a funkcionářem Strany zelených, nyní jsem bez stranické příslušnosti. Poslední profesí jsem překladatel, byl jsem i úředníkem, poradcem v záležitostech životního prostředí nebo nakladatelem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora