Klimašvindl zatím nezvítězil

pondělí 21. prosinec 2009 12:31

Výsledek konference v Kodani (prosinec 2009) je potěšující: zavazující dohoda ve věci tzv. klimašvindlu se nekoná. Použití slova „klimašvindl“ je třeba podle Jana Beránka zločinem proti lidskosti ( http://www.changenet.sk/index.stm?section=forum&x=283806 ), jenže jeho svaté nadšení bohužel připomíná víru ve statistiky, které „jsem si sám zfalšoval“.

Není účelem tohoto příspěvku rozebírat argumenty proti módní klimatické religii a jejím lžiprorokům, ty jsou obsaženy v knize Václava Klause o modré planetě a v dalších podobných knihách. Stručně chci připomenout dvě důležité věci:

  1. Nebyl dosud dostatečně prokázán přímý vztah mezi obsahem oxidu uhličitého a (případným) růstem teplot ovzduší. Zejména se podceňuje vliv vegetace a vliv zemědělství na složení ovzduší.
  2. I kdyby se kritikové zle mýlili a klimašvindlíři by tudíž zvěstovali čirou pravdu, je třeba se změnám přizpůsobit tak, jako to dělali lidé v minulosti a jako to dělají ostatní zvířata a rostliny na planetě. Tedy nikoli poroučet větru a dešti, jako to plánovali komunisté.

V této souvislosti se málo zmiňují zejména historická fakta, která se nehodí klimašvindlířům do krámu. Stačí připomenout písničku o tom, že „na tom pražským mostě rozmarýnka roste“. Jak se vůbec subtropická rostlina rozmarýn objevila v tolika českých lidovkách?  A jak je možné, že se v době Karla IV. vozily do Prahy z Mělníka melouny? A kde se vzala v žumpách českých a moravských středověkých domů semena fíků (Ficus carica)? Neznám nikoho, kdo kdy jen trochu přišel do styku se zemědělskou nebo zahradnickou praxí a věřil by na klimatické změny a nutnost boje proti nim. Rostliny na změny podnebí totiž reagují velmi citlivě a jejich výskyt je také důležitou pomůckou při výzkumu historie klimatu.  

Snad za několik let průměrné teploty ovzduší zase mírně poklesnou a klimašvindlíři utichnou. Stejně jako třeba utichl humbuk okolo vysychání Aralského jezera ve střední Asii. Na obnaženém dně tam proběhl archeologický průzkum a zjistil stopy osídlení v historické době. Což znamená, že jezero měnilo hladinu a rozlohu v historii vícekrát.

Postupně se ukáže, že celá řada problémů se životním prostředí je záměrně přefouknutá, aby se lidé jako je Bedřich Moldan nebo Ivan Rynda nemuseli překvalifikovávat na něco smysluplnějšího. Aby tisíce lidí mohly jezdit za peníze daňových poplatníků na zbytečné konference jako je ta kodaňská. Kdo si dnes vzpomene, že v roce 1989, na prahu nového „pravdoláskového“ režimu existoval jen starý zákon o ochraně přírody z roku 1956 a snad ještě několik hygienických vyhlášek? A kolik stránek mají předpisy týkající se péče o životní prostředí dnes? Živí se tím tisíce možná desetitisíce lidí. Produkují tisíce stran předpisů o tisícero nesmyslech jako jsou integrovaná prevence znečištění, emisní „povolenky“, soustava podnikového řízení „EMAS“ nebo kriminalizace pěstování sněženek. Bylo by zajímavé zadat disertaci na některé právnické fakultě (raději ne v Plzni), jejímž cílem by bylo vytvořit tabulku s údaji o tom, jak bobtnala legislativa v oblasti péče o životní prostředí od roku 1989 dodnes.

Světlo na konci byrokratického tunelu zatím není vidět, ale nedohoda v Kodani znamená alespoň maličkou naději. Naději na to, že jednoho dne možná přestane kvést pšenka „obchodníkům s čistým vzduchem“.

Není ovšem snadné překročit vlastní stín a přestat věřit novinovým titulkům. Sám jsem za mladého věku věřil v nejednu alarmující zprávu a účastnil se nejedné ekologické demonstrace. Ale lépe si poopravit názory pozdě než zemřít jako aktivista boje za přeměnu poplašných lží na Pravdu. Závěrem připomínám slova velkého českého učence, botanika a filosofa Josefa Velenovského, z jeho Poslední moudrosti (Praha, 1935, vydal autor vlastním nákladem, str. 251):

„Technické vynálezy a z nich plynoucí pohodlí a požitky oslnily lidstvo tak, že ustálil se názor, že člověk je pánem přírody a kosmu a že celý vesmír státi bude jednou k jeho službám. Ti zaslepenci nepoznávají, že lidé v souhře kosmické jsou úplně pasivní veličinou jako ostatní tvorstvo. Žádnými prostředky nemožno člověku změniti polohu osy zemské, vzdálenost od Slunce, pohyby Země nebo měsíce. Hranice oceánů nikdy nezmění a pouště Sahary a Gobi nikdy nezavodní a kraje polární neohřeje. Ale ani živlům na své planetě nedovede člověk poroučeti. Vůči větrům, cyklonům, povodním, zemětřesení, vulkánům, proti mrazu, suchu, ano i proti myším, mouchám, kobylkám jest malomocným. Z toho všeho vidíme, že vtělenci, sebedokonalejší, vládu v přírodě nemají. Kosmické děje řídí vyšší bytosti, jejichž poměr k věčným zákonům jest nám nepochopitelný.“

Pavel Křivka

Pavel Křivka

Pavel Křivka

Píši zejména o politice, o tzv. výzvách 21. století, o svobodě jednotlivce a jeho možnostech mluvit do politiky, někdy též speciálně o problematice péče o životní prostředí a o rostlinách.

Pokládám se za amatérského botanika a politika. V letech 2003-2009 jsem byl členem a funkcionářem Strany zelených, nyní jsem bez stranické příslušnosti. Poslední profesí jsem překladatel, byl jsem i úředníkem, poradcem v záležitostech životního prostředí nebo nakladatelem.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora